Liga st. žáků

V Sudoměřicích roste hokejbalový talent v podobě 13tileté Lilianě Dinkové

Talentovaná hráčka ze Sudoměřic Liliana Dinková se k hokejbalu dostala přes svého otce, současného trenéra SK Sudoměřice. Liliana nastupuje za týmy žákovské a dorostenecké kategorie v nedalekém Hodoníně. Sama se pak zúčastnila několika reprezentačních kempů a svou šikovností a nadáním ...

Talentovaná hráčka ze Sudoměřic Liliana Dinková se k hokejbalu dostala přes svého otce, současného trenéra SK Sudoměřice. Liliana nastupuje za týmy žákovské a dorostenecké kategorie v nedalekém Hodoníně. Sama se pak zúčastnila několika reprezentačních kempů a svou šikovností a nadáním pomáhá bořit mýtus, že některé sporty je pouze pánskou záležitostí.

Jak ses dostala k hokejbalu?
K hokejbalu jsem se dostala úplnou náhodou. Jednou, když v Brně hrála minipřípravka, tak kluků bylo málo a taťka (trenér SK Sudoměřice) řekl, že se obleču a půjdu jim pomoct (smích). Ze začátku jsem se toho bála, jelikož jsem nevěděla, jak to chodí a co od toho očekávat, ale nějak jsem ten první turnaj dala… Jak jsem potom začala pravidelně trénovat, tak jsem se do toho postupně dostávala. A musím říct, že jsem neuvěřitelně ráda za to, že mě k tomu taťka tenkrát přinutil.

Co na to říkaly kamarádky a další spolužáci ve škole? Není to zrovna dívčí záležitost
Moji spolužáci celkově byli bez reakce, když se to dozvěděli. Občas se na něco zeptali, ale to jenom zřídka. Já jsem to ani nějak speciálně neřešila, prostě každý má jiné záliby, než ten druhý a každého nemusí bavit to, co třeba tebe. U hokejbalu jsem zůstala, přestože jsem byla ještě malá, ale byl to jediný sport, ke kterému jsem měla tak nějak blízko.

Jak moc ti chybí v současné době sport a máš možnost nyní trénovat?
V současné době mi hokejbal chybí strašně moc, ale díky tomu, že máme kousek od domu hokejbalové hřiště, tak jsem si tam mohla chodila občas zastřílet. Teď se začalo trénovat i v Hodoníně, takže jsem za to nesmírně ráda a konečně jsem po dlouhé době viděla lidi, se kterými jsem přes dobu lockdownu nebyla v kontaktu.

Hodoníně nastupuješ v lize starších žáků, ale také dorostu. Jak bys popsala jednotlivé soutěže?
Já ty jednotlivé soutěže nějak ani nerozlišuju. Každá soutěž je něčím specifická. V dorostu jsou už starší hráči, než jsem já, takže to je občas takové nebezpečnější.

Pocházíš ze Sudoměřic, ale nastupuješ v nedalekém Hodoníně
K Hodonínu to od nás nemám moc daleko, tak jsem se s některými znala i dřív. Díky tomu to jejich přijetí do kabiny bylo takové, jako kdybych tam už někdy hrála. Naštěstí v týmu jediná holka nejsem (smích), ale i kdyby ano, tak by mě to nijak nevadilo.

Jsou kluci naštvaní když jim to na tréninku natřeš?
Záleží jak kteří… Na tréninku třeba nejsou ani moc naštvaní, jenom se mě snaží různě popostrčit. V té vyšší kategorii je to úplně jinak. Když se třeba v dorostu do někoho opřu, tak on se pak naštve a snaží se mi to vrátit buď tak, že mě nenápadně seká a nebo jde přímo do mě.

Máš za sebou několik reprezentačních kempů. Doporučila bys ho i dalším hráčům a proč?
Určitě bych ho doporučila a sama na další kemp znovu jednoznačně jela. Důvody pro doporučení ani nemám, je to na každém z nás. Záleží, jestli se chcete někam dostat, v něčem zlepšovat, nebo ne. Byla jsem na různých kempech např. v České Třebové, Hradci Králové, Pardubicích... Na jednotlivých kempech se mi líbilo a byla to dobrá zkušenost.