Buldoci jsou jednotnou smečkou HBK

Trenér HBK Bulldogs Brno “B“ Zdeněk Hejmal je velkým sportovním nadšencem. Jak vidí současnou situaci kolem hokejbalu? Co ho baví na koučování? Jak je těžké propojit A a B-tým? O tom i více se rozpovídal v našem dalším rozhovoru.

Jak probíhá spolupráce mezi rezervním a prvním týmem?
Já si myslím, že se u nás hlavně obecně změnilo vnímání kluků. Dřív jsem měl pocit, že to někteří berou jako oddělené týmy, což podle mě není dobře. Musím ale říct, že se to za poslední dobu výrazně změnilo a netýká se to jen „A“ a „B“ týmu, ale třeba i našich juniorů. Fungujeme víc společně a opravdu jako jeden tým. Já tohle vnímám jako strašně důležitou věc, pokud chceme budovat dlouhodobě dobře fungující klub. Když jsem třeba skládal tým na turnaje mimo sezónu, strašně mě potěšilo, že se podařilo namíchat sestavu, kde byli kluci z „A“ i „B“ týmu a i několik juniorů. Kluci se víc poznali, zažili nějakou srandu a ještě předvedli výborné výkony na hřišti. Z toho mám fakt dobrý pocit. Takže spolupráce funguje a věřím, že to bude ještě lepší.

Mají kluci z béčka motivaci a možnost dostat se do A-týmu?
Ta možnost určitě je. Pravidelně společně trénujeme a pokud si někdo svým přístupem a výkonem řekne o místo v sestavě „A“ týmu, Honza Emmer ho určitě nasadí. Někteří kluci z „B“ týmu už tu možnost dostali a věřím, že další šance přijdou.

Loni i letos jsme měli ambice na medaile, bude o to větší odhodlání v další sezóně?
Teď, po tak dlouhé pauze, chceme hlavně vůbec hrát. Všem nám to chybí. Letošní sezónu už bych asi nějak neřešil, ten výpadek je velký a pokud se soutěž vůbec dohraje, bude to takové zvláštní a kdoví jaké. Je tam hodně otazníků. Já osobně bych to spíše už směřoval na kvalitní letní přípravu a snad už plnohodnotnou příští sezónu. A v té určitě budeme chtít předvádět to nejlepší, co v nás je.

Co tě baví na koučování?
Je těžký to nějak jednoduše popsat. Ale asi se mi líbí ta sounáležitost, vzájemné fungování trenéra a hráčů. Když si to společně sedne, něco se povede, je to skvělý pocit. Jsou u toho emoce, adrenalin, to mě baví.

Hrál si v minulosti hokejbal?
Já za sebou vyloženě hokejbalovou historii nemám. Snad jen, že jako kluk z brněnského sídliště jsem běhal mezi panelákama s hokejkou a s tenisákem, asi jako většina ostatních kluků v té době. Takže vztah k hokejbalu, jako ke většině sportů, mám kladný. Od „hokejbalu“, hokeje, fotbálku a dalších sportů, který jsem provozoval jako kluk na sídlišti za barákem, jsem se pak dostal k basketbalu, kterému jsem se začal věnovat organizovaně. Po několika basketbalových letech jsem ale s tímto sportem, především ze zdravotních důvodů, skončil. Sportu jsem se ale určitě chtěl, v rámci možností, věnovat dál a tak jsem plynule přešel k florbalu, kde pro mě vrcholem byla juniorská extraliga. Avšak kvůli škole a zdravotním problémům jsem musel skončit.

Jak ses tedy dostal k trénování u hokejbalu?
V jednom z brněnských domovů dětí a mládeže jsem se několik let věnoval trénování dětí, především ze sociálně slabších rodin. Vzhledem k věku dětí se jednalo spíše o jejich obecné vedení ke sportu, rozvíjení pohybových schopností a zajištění jim plnohodnotného vyplnění volného času, než o trénování jako takové. To byla výborná zkušenost. Co se týče hokejbalu a Buldoků, to byla docela náhoda.

Povídej…
Je to asi dva roky, kdy jsem se dozvěděl od Toma Dvořáka, který se už nějakou dobu v prostředí brněnského hokejbalu pohybuje, že hledají trenéra pro „B“ tým. S Tomem jsme se kdysi potkali jako kolegové v jedné firmě a právě na srazu bývalých kolegů jsme načali téma Buldoků. Říkal, že shání trenéra, někoho kdo by jim pomohl se zlepšit. No a já na to kývl.

Zároveň se občas objevíš také v hráčské výzbroji
Je to tak. Po nějaké době mi kluci navrhli, ať si zkusím zahrát s nimi, a tak se sem tam na hřiště dostanu. Právě třeba v rámci Brněnské hokejbalové ligy, kde se aktuálně potkává šest brněnských týmů. Je to zajímavý koncept a myslím, že to všechny zúčastněné baví. Jde opravdu především o zábavu, takže zahrát si může každý. Pokud by chtěl někdo přihlásit svůj tým nebo posílit některý ze stávajících týmů, je určitě vítán.

Jsi také součástí lavičky A-týmu. Jaký je hlavní rozdíl mezi 1. a 2. ligou?
Určitě v rychlosti. To vnímám jako největší rozdíl. V 1. lize už do hry taky výrazněji vstupuje taktická stránka.

Jak Bulldoci vyplnili volný čas v době pauzy?
Asi jak kdo. Vzhledem k situaci to bylo dost individuální. Někdo chodil běhat, někdo cvičil doma nebo venku. Myslím, že se většina kluků snažila nějak udržovat, proběhly třeba i nějaké běžecké výzvy, kdy se kluci navzájem hecovali, kdo naběhá víc km. Ale všem nám chyběl hokejbal.

Co Vás jako klub čeká v brzké době?
Uvidíme, co soutěže. Jinak jsme spustili, v rámci možností, tréninky a doufáme, že už bude situace jenom lepší. Přes léto bych kluky určitě rád přihlásil na nějaké turnaje nebo alespoň odehrál nějaká přátelská utkání. Budeme chtít co nejvíc dohnat tréninkové a herní manko.